Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prolog

17. 2. 2007
Prolog Doufám, že jste pohodlně usazeni. Čeká vás dlouhý napínavý příběh. Tato povídka mě napadla docela nedávno a já neodolala ji začít psát. Děj se odehrává v době Lily a Jamese Potteových. Poznáte taky starou partu Pobertů. Krom nich poznáte i Jamesova bratra a známé zmijozeláky. Pokud vás to zajímá s chutí se do toho pusťte a dejte možnost novým nápadům. Jak jsem již říkala, všechno to začalo v době Jamese a Lily Potterových. Ten den seděl James spolu se svým přítelem v nemocnici a čekal až Lily porodí jejich dítě. Byl štěstím bez sebe. Chodil nervózně tam a zpět po chodbě. Nebyl k zastavení. Sirius Black seděl na lavičce a pozoroval chodícího Jamese. „Nemůžeš si sednout? Začínám být nervózní z tebe,“ řekl Sirius. „Ne,“ odpověděl stručně James a pokračoval dále. „Ale no tak Jamesi! Tím to Lily neulehčíš, sedni si a nenervuj mě.“ James se zastavil a podíval se na svého přítele. „Máš pravdu,“ uznal nakonecl a posadil se vedle něj. „Už se ozval Harry?“ zeptal se po chvíli. „Ne, Remus se za ním přemístil. Vlastně už by tu měli být.“ „Dobře,“ řekl a začal pro změnu klepat nohou. „Jamesi!“ okřikl jej znova Sirius. „No jo, no jo, už jsem v klidu.“ Seděli tam takhle ještě hodnou chvíli, než z pokoje vyšla lékouzelnice. „Pan Potter?“ zeptala se jen. „To sem já,“ vyskočil hned James. „Máte krásného syna,“ pogratulovala mu. „Já mám syna, já mám syna!“ začal hulákat James na celou chodbu a při tom skákal. „Gratuluju,“ řekl Sirius a široce se na něj usmál. Hned na to se zvedl a objal svého přítele. „Už můžete dovnitř,“ řekla mu ještě Lékouzelnice, když se alespoň trochu uklidnil. James ihned poslechl a vešel do pokoje. Jeho žena ležela na posteli a v náručí držela jejich prvorozeného syna. „Ahoj kloučku, jak se má tvoje maminka?“ zeptal se James, hned jak vešel. „Je nesmírně šťastná,“ odpověděla Lily. James přistoupil až k ní a políbil jí. Přisedl k ní na postel a podal ruku malému. Ten ji chňapl svýma maličkými ručkami a hrál si s ní. „Líbíš se mu,“ řekla Lily. „To bych taky měl ne? Jsem přece jeho otec,“ řekl James s úsměvem. „Na vezmi si ho. A pozor na hlavičku.“ James přebral opatrně svého syna a něco na něj žvatlal. Lily si je prohlížela a přemýšlela nad tím jak moc je šťastná. V tom vešel do pokoje Sirius následovaný Remusem. „Teda, ten si teď o tobě musí myslet, že jsi blázen,“ řekl Sirius a pousmál se nad tím jak James žvatlal na Harryho. Ten se na něj škaredě podíval. „Tak jak se má naše maminka?“ zeptal se Remus. „Jsem šťastná až na půdu. Kde je Susan a Karen? A Jamesův bratr Harry?“ zajímalo ji. „Susan už je na cestě a Karen taky.“ „A Harry? Myslím, že by byl rád, kdyby se dozvěděl, že jsme syna pojmenovali po něm.“ „Vynasnaží se sem dostat. Má nějaké problémy s prací,“ vysvětlil Remus. „Aha, to je škoda, ráda bych ho viděla.“ „My ti nestačíme?“ zeptal se Sirius. „Ale to víš, že jo,“ ujistila jej. „No nic, omluvte mě, musím ještě něco zařídit,“ řekl Remus a vycházel z místnosti. „Počkej Reme, potřebuji ti ještě něco říct. Zůstaneš tu s Lily Siriusi?“ „Jasně.“ „Dobře,“ řekl a vyřítil se za Remusem. Zastavili se až na konci chodby. „Co je s mým bráchou?“ zeptal se udýchaný James. „Vždyť jsem říkal, že má nějaké problémy v práci.“ „Hele nelži mi tu. Harry by si to nikdy nenechal ujít. Znám ho.“ „Dobře,“ řekl Remus zdrceně. „Nemůžeme ho nikde najít. Z práce zmizel asi před hodinou, a pak už ho nikdo neviděl. Jeho pokoj je normálně rozházený a věci má na svém místě. Myslí si, že je, že je…“ „Ne to neříkej, nemůže být mrtvý! Jak se to stalo? Neměl jsem mu tu stáž dohazovat, měl zůstat doma u nás! Je to moje vina, jen moje vina,“ naříkal James. „Není to tvá vina,“ snažil se ho utišit Remus. „Ale je, budu si to na věky vyčítat.“ Remus se zdrceně díval na svého přítele. Nevěděl jak mu má pomoci. On nejchytřejší z Pobertů nedokázal nic vymyslet. ´Jak směšné,´ pomyslel si. „Remusi, slib mi, že zůstanete s Lily, že tu u ni počkáte,“ žádal jej James. „Jistě, ale co chceš dělat?“ zajímalo ho. „To co musím,“ odpověděl pěvně James. Zvedl se ze země a utíkal do přízemí, odkud se mohl přemístit. Remus poplašeně sledoval jeho záda. Rychle se vydal do pokoje za Siriusem a Lily. Řekl jim co se stalo. Počkaly, dokud k ním nepřišly Susan s Karen, aby byly u Lily, a pak se vydali hledat svého přítele. James se přemístil do pokoje svého bratra. Prohledával mu věci a snažil se najít něco, co by mu pomohlo. Nic však nenašel. Následovně se přemístil do kanceláře, kde Harry pracoval. Poptal se pár lidí, ale také nic nezjistil. Napadla ho poslední možnost. A to ta, že ho mají Smrtijedi, teda pokud ho již nezabili. Harry a James se totiž už párkrát Smrtijedům a Voldemostovi postavili a pokaždé z toho vyvázli bez větších zranění. Jamese chytal hněv a neskutečnou zlost. Potřeboval si ji vybít. Proto se přemístil na místo, kde se nejčastěji nacházeli Smrtijedi. „Vylezte vy hajzlové!“ křičel na celou ulici. „Ukažte se mi, abych vám mohl nakopat ten váš hnusnej zadek!“ křičel dál jako šílený. „No tak, to se mě bojíte?!“ To už bylo na Smrtijedy moc. Začali vystupovat ze stínů a šklebili se pod svými maskami. „Z tebe se stal sebevrah Pottere?“ zeptal se Malfloy. „Ne, ale z vás jo,“ řekl ledovým hlasem, až jich pár ustoupilo. Malfloy si ho zvědavě přeměřil a trochu se otřepal. „Co tě k nám přivádí?“ ozvala se Belatrix. „Jak jste jen mohli! Jak jste si dovolili vztáhnout ruku na mého bráchu! Zabiju vás! Všechny vás zabiju!“ křičel dále. „Nevím o čem to mluvíš Pottere.“ „Jo tak vy nevíte? Však vám se brzo rozjasní paměť,“ vykřikl a vyslal na ně kouzlo. Smrtijedi zareagovali rychle a spustil se boj s jasnou převahou. Jenže James metal zlostně jedno kouzlo za druhým, že měli problém všechny je vychytat. Takového ho ještě neviděli. Objevil se jim strach ve tvářích. Jakoby se z Jamese stal někdo jiný, toužící po odplatě. Jejich neustálý boj přerušilo dvoje prásknutí. Vedle Jamese se objevili Sirius a Remus. Poplašeně se rozhlédli kolem sebe a postavili se k sobě zády, aby si je navzájem kryli. Rychle přistoupili k Jamesovi. „Jamesi, co to vyvádíš!?“ rozkřikl se na něj Sirius. „Ti parchanti to udělali Sirie, oni mi ho zabili, já teď zabiju je!“ „Jamesi neblbni, tohle není řešení!“ zapojil se do toho i Remus. Avšak dával neustále pozor na řítící se kouzla. „Dovol, abych ti připomněl, že my jsme tři a jich je nejmíň patnáct,“ sykl na něj Sirius, když se vyhýbal jednomu ošklivému kouzlu. „No tak, vrať se s námi Jamesi! Máš manželku a právě narozené dítě. Kdo se o ně asi postará? Hm? Potřebují tě. Harry by nechtěl, abys kvůli němu všechno zahodil!“ snažil se ho přemlouvat Remus. Jamesův adrenalin klesal a začal si uvědomovat co chtěl udělat. „Byl to můj bratr. Skoro dvojče!“ řekl zdrceně James. „A náš dobrý přítel,“ řekl Sirius. „Ale tohle je bláznovství, vraťme se domů,“ přemlouvaljej Remus dále. Smrtijedi si všimli, že se něco mezi nimi děje a nejsou tak pozorní. Stouplo jim sebevědomí. Chtěli toho využít, ale to se James již zklidnil a nakonec souhlasil s přáteli. Chytli se brože, kterou přeměnil Remus na přenášedlo. Lucius Malfloy se zamračil na teď již prázdné místo a sám se po chvíli přemístil. James přešel chodbu k pokoji své ženy a objal ji. Lily už věděla co se stalo a snažila se svého muže utišit, i když na tom sama nebyla nejlíp. Malý Harry ležel na postýlce a šťastně se na své rodiče usmíval. Sirius a ostatní se z pokoje vypařili, aby rodina měla klid. James posadil Lily zpět na postel a sám si sedl hned na židli vedle. Chytli se za ruce a tak byli celou noc. James pozoroval spící Lily a uvědomil si, že by ji nemohl nikdy pustit. Ani toho prcka, který se jim dneska narodil. Během noci přemýšlel nad spoustou věcí. Vzpomínal na celý svůj život, na svého bratra a co všechno spolu zažili. Slzy mu proudily po tváři a on je nedokázal zastavit. Nedokázal si přiznat, že Harry je mrtvý a už ho nikdy neuvidí. Pokud ho zabil někdo ze smrtjedů, najde si ho a zabije ho za to. Brzy k ránu nechal svého přemýšlení a taky usnul s hlavou opřenou o Lilyinu posel. Na další den si už mohl James vzít svou rodinu domů. Prozatím bydleli v domě Jamesových rodičů, kteří umřeli nedávno. Jamesovu matku zabili Smrtijedi a jeho otec to neunesl. Zabyli jej taky, teda po tom, co jich pár vyřídil. James se tam s Lily nastěhoval hned jak se vzali. Dům byl velký a prostorný s pěknou zahradou a ve čtvrti kouzelníků. Sirius jim pomohl při přemístění z nemocnice do domu, a pak tam s nimi ještě zůstal. Býval u nich dost často, a to proto, že měl o ně strach. Byli jeho jediná rodina. Ještě Remus s Petrem a Susan s Karen. Jinak byl Sirius sám. Nenašel si žádnou partnerku a zůstával věčně sám. Remus se dal dohromady se Susan a dobře jim to klapalo. Nevadilo jí, že je vlkodlak a měla jej hrozně ráda. Petr a Karen byli stejně sami jako Sirius. Taková trojka osamělců. Ale už se s tím vyrovnali. Sirius se už chystal jít, protože měl ještě nějakou práci, ale jeho odchod přerušil příchod Albuse Bumbála, jejich bývalého ředitele, se kterým se docela spřátelili. „Mám pro vás špatné zprávy,“ řekl klidným a vyrovnaným hlasem. Pokud tohle kdy pronesl, nebylo to dobré. „Jaké?“ zeptal se James. „Víte něco o Harrym?“ napadlo Lily. „Ne bohužel,“ zavrtěl Brumbál hlavou. „Tak co tedy?“ nevydržel to Sirius. Byl děsně zvědavý, i když odpovědi se mu málokdy zamlouvaly. „Nedávno jsem vyslyšel věštbu. Vypadá to, že se týká vás a malého Harryho, nebo Lombotomových.“ „A… co je to za věštbu?“ zeptala se Lily, která se jako první vzpamatovala. „Stálo v ní: Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží…narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku…a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla nezná… proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu… Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat…“ „Pane bože,“ uniklo Lily z úst. „Co může udělat taková věštba?“ zeptal se opatrně James. „Kdyby ji neslyšely obě strany, byla by zapomenuta. Ale bohužel. V době, kdy jsem se o této věštbě dozvěděl jsem byl U prasečí hlavy a Voldemort tam měl špeha, který vyslechl začátek věštby. A jak znám Toma, půjde po vás.“ „To se mi snad jenom zdá!“ vykřikl Sirius. „Co budeme dělat?“ zhrozila se Lily. „Jediné co můžete dělat je se schovávat. Pokud vás nenajde, nebude vám moci nic udělat.“ „Vždyť by nás všude našel!“ „Nemyslím si. Stačí provést Fidletovo zaklínadlo a určit osobu, která vás bude chránit. Pro teď nemůžu bohužel nic udělat. Pokud bude něco nového budu vás informovat, teď už musím jít.“ „Děkujeme vám Brumbále,“ stačil ještě říct James, než se kouzelník přemístil pomocí krbu. „Co budeme teda dělat?“ zeptala se Lily. „Zřejmě nám opravdu nezbývá nic jiného, než to Fidletovo zaklínadlo,“ usoudil James. „Stanu se tím strážcem,“ ozval se Sirius. Lily se na něj vděčně usmála, ale za to James se zamračil. „Uvědomuješ si, že tím riskuješ vlastní život?“ „Mám jen vás a nechci vás ztratit, tak mi dovol to udělat.“ „Dobře,“ povzdechl James. „Měli bychom to udělat co nejdříve. Všichni vědí, kde bydlíme a je tu příliš mnoho kouzelníků. Obávám se, že se budeme muset přestěhovat,“ řekla Lily. „Já… mám pro nás připravený dům v jedné pěkné vesnici. Chtěl jsem ti o tom říct později, ale myslím, že se bude hodit.“ „Dobře, takže máme všechno, ale opravdu to uděláme?“ zeptal se James. „Pro Harryho,“ řekla Lily. „Pro mého kmotřence,“ souhlasil Sirius. „Dobře, pro syna,“ souhlasil i James. Jenže kouzlo nešlo uskutečnit tak rychle. Potřebovalo hodně času na přípravu. Potterovi žili u Siriuse a Remuse. James se stal spolu se Siriusem Bystrozorem a začali chytat všechny Smrtijedy na které narazili. Denně si vyměňovali výhružky mezi svými nepřáteli a snažili se zdraví vracet domů. Tam je čekala Lily s děvčaty a Remusem. James vždycky strávil zbytek času se svým synem a ženou. Harry pomalu rostl a volal „Mama“ a „tata“. Všichni z něj byli na větvi a měli jej rádi. Jejich dávný přítel Petr se na nějaký čas vytratil. Ztěžoval si, že má moc práce. Nebydlel sice s nimi, ale často k nim chodil. K malému se moc nepřibližoval, spíše hovořil s děvčaty a občas s Remusem, který pracoval jen na půl úvazku a ještě u mudlů, protože kouzelníci neměli zájem zaměstnávat vlkodlaky. Harry rostl jako z vody a za pár dnů měli slavit jeho narozeniny. Brumbál jim oznámil, že už konečně mohou provést kouzlo. Všechno jim vycházelo a oni žili šťastně, jak to na tu dobu šlo. James se s Lily a Siriusem rozhodl, že správcem jejich tajemství by se nakonec měl stát Petr, protože by to do něj nikdo neřekl. Nevěděl o tom nikdo kromě Lily, Jamese, Siriuse a Petra. Kouzlo provedli v domě, zatímco ostatní chystali oslavu pro Harryho narozeniny. James je zavedl do Godrickova dolu, a tam to všechno začalo. Kouzlo se v pohodě povedlo a oni si do domu přenesli základní věci. U Remuse doma je čekalo překvapení v podobě úžasné oslavy. Harry byl nemírně šťastný, chytal ručičkama létající stužky a smál se. Dospělí s ním dělali různé blbosti a vraceli se do svých dětských let. Uprostřed oslavy Harry usnul. Oslava však neskončila. Blbnuli dlouho do noci. Rozhodli se, že tuto noc stráví již v novém domě. Vzali Harryho a přemístili se do Godrickova dolu. Harryho uložili do předem připravené postýlky v pokoji hned vedle jejich a šli spokojeně spát. K ránu je však zbudil Harry, který křičel a nebyl k zastavení. Oba rodiče se k němu seběhli, ale nepomáhalo to. Nevěděli co mají udělat. Pak zazvonil domovní zvonek. Harry se rozplakal ještě hlasitěji, jakoby ten jeho křik přece jen něco znamenal. James však sešel dolů a otevřel dveře. Stál tam on. Ten od kterého si bláhově mysleli, že mají klid. Jamesovi v mysli vystala jediná myšlenka. ´Byli jsme zrazeni.´ Hned potom mu však došla další věc. Rychle zakřičel na Lily. „Lily rychle vezmi Harryho a zmizte! To je on, pokusím se ho zdržet!“ Ta se zarazila na synem a strnula hrůzou. Sebrala Harryho z postýlky a chtěla utéct, ale bylo již pozdě. Stál na schodech a dole pod ním spatřila mrtvé tělo Jamese. Slzy ji stékaly po tváři. Vycouvala zpět do pokoje k Harryho postýlce. Byla odhodlaná jej chránit za každou cenu. „Uhni ty hloupá holko a nic se ti nestane!“ utrhl se na ni Voldemort. „Ne, nechte ho, vezměte si mě!“ vykřikla Lily zoufale. Proti němu neměla žádnou šanci, ale pak ji přece jen něco napadlo. „Tak vás zabiju oba!“ vykřikl rozzuřeně. Napřáhl svou hůlku proti Lily a vyslovil ta dvě slova. „Avada Kedavra!“ Tělo mrtvé ženy spadlo na zem. Dítě se rozplakalo. Už nenaříkalo, prostě jen plakalo. Voldemort teď zamířil hůlkou na něj. „Avada Kedavra!“ Jenže se nestalo to co předpokládal. Kletba se od chlapce odrazila a mířila zpět k němu. Celé to sledoval s děsem v očích. Zelený proud světla do něj narazil. Jeho tělo se roztříštilo. Jeho černá duše však zůstala viset ve vzduchu a dívala se na zcela zdravého chlapce, kterému se utvořila jen jizva ve tvaru blesku na čele. Nechápal to, v čem se stala chyba? Nad tím nemohl přemýšlet, protože jej nějaká síla odtahovala pryč. Nemohl dokončit to co právě začal. Byl vyhozen na okraj světa. Ale on se vrátí. Ano vrátí a pomstí se všem těm ušmudlaným mudlům! A Potter, ten bude Litovat, že se kdy narodil. Malý Harry však taky zmizel kvůli té samé síly. Ocitl se v bílé místnosti. Ležel uprostřed na zemi a nevnímal povídání tří postav v bílém. Na co? Stejně by si to nezapamatoval, nebo snad ano? Zřejmě to nebylo podstatné, na tom místě nezůstal dlouho. Za chvíli se kolem něho míhaly barvy, věci a čas. A ocitl se ve velikém domě na Ernestově ulici. Ležel v postýlce a usmíval se na své nové rodiče. Ti si přečetli bílou obálku v níž byl vzkaz pro ně. Nejspíš o tom něco věděli. Usmáli se na Harryho Jamese Pottera a přivítali ho doma. „Vítej mezi námi maličký. Od nynějška se jmenuješ Harry Potter. Určitě rád poznáš svého brášku, jste si tak podobní. Franku, přines Jamese, dáme je k sobě,“ mluvila na Harryho nějaká žena. Její muž odešel z místnosti a za chvíli se vrátil s druhou postýlkou v níž ležel jejich první syn. James Potter. Položili je vedle sebe a šťastně se na sebe usmáli. Konečně měli velkou krásnou rodinu.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

prosím

(Blowna, 5. 5. 2008 17:56)

Máme také blog(o Harrym Potterovi) píšeme povídky a není snadné nahnat na naše stránky čtenáře, i když už se to pomalu rozrůsta, ale stejnak nejsme spokojeni. Budeme moc rádi když na naše stránky zavítáte a předčtete si povídky a napíšete k nim pár komentářů. Opravdu nás povzbudí a naladí na další povídky. Děkujem..!!

promiň za reklamu, máš moc hezké stránky...
S pozdravem Blowna

adresa blogu: http://magie-v-obraze.blog.cz

ano

(Dajana, 19. 4. 2008 10:36)

JO přesně jsi to vystihla. Tak to bylo zamýšleno původně. A doufám, že s tím budu brzo pokračovat. Chtěl bych se teď na tuhle povídku zaměřit...
NO... snad... snad...

Bravo

(Natalia Tonksová, 18. 4. 2008 17:08)

To jakože Harry byl ve skutečnostu Jamesův syn?A to jako když se Voldemort pokusil Harryho zabít tak ho jakkdyby vrátil do minulotsi kde se stal jamesovým bratrem?? Bravo,tak tohle bych nevymyslela!

:-)

(:-), 27. 10. 2007 12:05)

wow vypadá to zajímavě

:-)

(Dajana, 10. 6. 2007 18:47)

No, dneska jsem zrovna přemýšlela nad pokračováním, snad bude brzo. Díky za koment.

nemam slov , nádhera

(Stesii, 9. 6. 2007 22:18)

tak tomu říkam nápad...no ty vole.....fakt hustý , doufám že hodláš co nejdřív pokračovat!

...

(Areneis, 1. 4. 2007 17:29)

skvělý naprosto super už se těšim na pokračování

.........

(Ewelin, 12. 3. 2007 21:16)

začala jsi to zajímavě. už se těšim na další kapitolku , tak šup sem s ní!Jo a kdyby měl někdo zájem , tak ať se mrkne na můj web ( www.ewelinn.blog.cz )s povídkama o Harry Potterovi

jejda

(Elvíra, 26. 2. 2007 19:05)

Njn, to moje vedení a moje MYŠLENÍ, nějak to totiž nechápu... hrozně sem se do toho zamotala... prosím rychle o pokračování, abych si to trochu ujasnila:))

hm..

(Dajana, 21. 2. 2007 10:48)

Možná dko ví... ale spíše si nepamatuje, vždyť kdo si pamatuje věci z tak malého věku? Leda, že by byly nějaké výrazné, šťsné, nebo naopak hrozné..

...

(Terinka, 19. 2. 2007 9:51)

Jéééééééééééééééééé, to je tak mutný...ale Harry si užil alespoň rok...je to málo, ale je tolepší než nic, i když si na to nejspis nepamatuje